Jako ostrov ztraceného času působí zbytek stepi vlnící se na svahu – živá paměť krajiny, která tu byla dříve než pluhy rozřízly kopce a rozprostřely po nich zlatou šachovnici polí.

Na strmých svazích nad Mouřínovem se na jaře rodí tichý zázrak. Fialové poháry konikleců se sklánějí k zemi, zatímco hlaváčky rozsvěcují trávníky zlatými jiskrami. Stepní stráň Šévy je jako malířské plátno, na kterém příroda rok co rok znovu rozehrává svou hru barev, světla a času – křehkou, pomíjivou a přesto věčnou.