Ten, jenž kráčí ve stínu

Ulice jsou jevištěm, kde se každodennost mění v podobenství. V odrazech výloh, v náhodných setkáních i ve stínech rohů domů se skrývá poezie, kterou si málokdo ve shonu života všimne. Hledám ji tam, kde ji nečekáme – v kroku spěchajícího, v gestu neznámého, v nečekaném doteku světla. To je mé uličnictví – hravé, tiché, ale pravdivé.

Příroda není jen kulisou, je živoucím bytím. V očích zvířat, v pohybu křídel, v šelestu trávy je něco magického, co nás přesahuje. V krajině slyším ozvěnu dávných časů a každý snímek je jen pokus zachytit kousek její nekonečné písně. Fotím ji s pokorou, protože v ní jsme všichni jen hosty.

Jsou okamžiky, kdy obraz nese tíhu svědectví. Kdy se fotografie stává hlasem, který nelze umlčet. V každodenních událostech hledám pravdu ukrytou v pohledu, v gestu, v záblesku reality. Nechci jen zaznamenávat, chci naslouchat – a v obraze předat to, co slova často nedokáží. Fotožurnalistika je pro mě vyprávěním, které patří lidem.